Nárok na pracovní volno při úmrtí
V případě úmrtí v rodině má zaměstnanec zákonné právo na pracovní volno, které je upraveno v nařízení vlády č. 590/2006 Sb. Toto volno se poskytuje s náhradou mzdy nebo platu, přičemž délka volna závisí na vztahu k zemřelému. Při úmrtí manžela, manželky, druha, družky nebo dítěte má zaměstnanec nárok na pracovní volno s náhradou mzdy v délce dvou dnů a další den na účast na pohřbu těchto osob.
V případě úmrtí rodiče nebo sourozence zaměstnance, rodiče nebo sourozence jeho manžela či manželky, jakož i manžela nebo manželky sourozence zaměstnance, má pracovník nárok na jeden den pracovního volna s náhradou mzdy a další den, pokud zajišťuje pohřeb těchto osob. Obdobná pravidla platí i pro registrované partnery podle zákona o registrovaném partnerství.
Zaměstnavatel je povinen poskytnout pracovní volno i v případě úmrtí prarodiče nebo vnuka zaměstnance nebo prarodiče jeho manžela či manželky nebo jiné osoby, která žila se zaměstnancem v době úmrtí v domácnosti. V těchto případech náleží zaměstnanci jeden den pracovního volna a další den, pokud zaměstnanec zajišťuje pohřeb těchto osob.
Je důležité vědět, že pracovní volno s náhradou mzdy se poskytuje i na nezbytně nutnou dobu pro účast na pohřbu spoluzaměstnance. Zaměstnavatel určuje rozsah volna podle konkrétní situace a vzdálenosti místa pohřbu. Pro uplatnění nároku na pracovní volno je zaměstnanec povinen včas informovat zaměstnavatele o úmrtí v rodině a případně doložit příslušné dokumenty, jako je úmrtní list nebo potvrzení o zajišťování pohřbu.
V praxi se často vyskytují situace, kdy zaměstnanec potřebuje více času na vyřízení nezbytných záležitostí spojených s úmrtím blízké osoby. V takových případech je možné dohodnout se zaměstnavatelem na čerpání dovolené nebo neplacené volno. Někteří zaměstnavatelé nad rámec zákonných povinností poskytují svým zaměstnancům v případě úmrtí blízké osoby další benefity nebo delší placené volno.
Je třeba zdůraznit, že pracovní volno při úmrtí v rodině není automaticky spojeno s pracovní neschopností. Pokud zaměstnanec v důsledku úmrtí blízké osoby není schopen vykonávat práci ze zdravotních důvodů (například z důvodu psychického traumatu), může mu lékař vystavit pracovní neschopnost. V takovém případě se postupuje podle standardních pravidel pro dočasnou pracovní neschopnost a zaměstnanec má nárok na náhradu mzdy od zaměstnavatele po dobu prvních 14 kalendářních dnů a následně na nemocenské dávky od správy sociálního zabezpečení.
Délka volna podle příbuzenského vztahu
V případě úmrtí v rodině má zaměstnanec nárok na pracovní volno s náhradou mzdy, přičemž délka tohoto volna se odvíjí od konkrétního příbuzenského vztahu k zemřelé osobě. Při úmrtí manžela, manželky, druha, družky nebo dítěte přísluší zaměstnanci pracovní volno v délce dvou dnů a další den k účasti na pohřbu. Toto ustanovení reflektuje závažnost ztráty nejbližších rodinných příslušníků a poskytuje pozůstalému čas na vyrovnání se s touto těžkou životní situací.
V případě úmrtí rodiče nebo sourozence zaměstnance, rodiče nebo sourozence jeho manžela či manželky má zaměstnanec nárok na jeden den pracovního volna a další den, pokud se účastní pohřbu. Stejná délka volna platí i v případě, že zaměstnanec zařizuje pohřeb pro tyto osoby. Je důležité poznamenat, že toto volno lze čerpat flexibilně podle termínu pohřbu a potřeby zařizování souvisejících záležitostí.
Při úmrtí prarodiče nebo vnuka zaměstnance, případně prarodiče jeho manžela či manželky, nebo jiné osoby, která žila se zaměstnancem v době úmrtí ve společné domácnosti, náleží zaměstnanci jeden den volna a další den k účasti na pohřbu. Zaměstnavatel je povinen toto volno poskytnout a nemůže jej zaměstnanci odepřít. V případě, že zaměstnanec organizuje pohřeb pro tyto osoby, má nárok na nezbytně nutnou dobu, nejvýše však na jeden den.
Pro vzdálenější příbuzné, jako jsou teta nebo strýc, případně jejich manželé či manželky, přísluší zaměstnanci volno pouze na jeden den, a to výhradně k účasti na pohřbu. V těchto případech je důležité, aby zaměstnanec včas informoval zaměstnavatele o potřebě čerpání tohoto volna a případně doložil svou účast na pohřbu nebo skutečnost, že pohřeb zařizuje.
Zaměstnanec má povinnost o volno požádat s dostatečným předstihem a následně doložit důvod své nepřítomnosti. Jako doklad může sloužit parte, potvrzení o úmrtí od pohřební služby nebo úmrtní list. Je vhodné si tyto dokumenty uschovat pro případnou pozdější kontrolu ze strany zaměstnavatele nebo správních orgánů.
V některých případech může zaměstnavatel poskytnout i delší volno nad rámec zákonných povinností, zejména pokud to umožňuje kolektivní smlouva nebo vnitřní předpisy organizace. Toto nadstandardní volno však již není ze zákona nárokovatelné a záleží na dobré vůli zaměstnavatele. Některé progresivní firmy nabízejí svým zaměstnancům v případě úmrtí blízké osoby také psychologickou podporu nebo možnost práce z domova v období bezprostředně po úmrtí, aby se lépe vyrovnali se ztrátou blízké osoby.
Doklady potřebné k uvolnění z práce
V případě úmrtí v rodině je nezbytné zaměstnavateli předložit několik důležitých dokumentů, aby mohlo dojít k řádnému uvolnění ze zaměstnání. Základním dokumentem je úmrtní list zemřelého rodinného příslušníka, který vydává matriční úřad v místě úmrtí. Tento dokument slouží jako oficiální potvrzení o úmrtí a je klíčový pro získání pracovního volna. Zaměstnavatel má právo požadovat také doklad prokazující příbuzenský vztah k zemřelému, což může být například oddací list, rodný list nebo jiný dokument dokládající rodinnou vazbu.
V některých případech může být vyžadováno také potvrzení o vypravení pohřbu, zejména pokud zaměstnanec žádá o volno z důvodu zajištění pohřebních záležitostí. Toto potvrzení vydává pohřební služba a obsahuje informace o datu a místě konání pohřbu. Zaměstnavatel může také akceptovat parte jako doplňující dokument, který obsahuje relevantní informace o pohřbu a zesnulém.
Pro získání pracovního volna je nutné podat písemnou žádost o uvolnění z práce, ve které zaměstnanec uvede důvod nepřítomnosti, předpokládanou délku absence a vztah k zemřelému. Tato žádost by měla být podána co nejdříve po úmrtí, ideálně ještě před začátkem plánované nepřítomnosti. V případě náhlého úmrtí je možné zaměstnavatele nejprve informovat telefonicky a dokumenty dodat dodatečně.
Je důležité zmínit, že zaměstnavatel má právo ověřit pravdivost předložených dokumentů. Doba poskytnutého volna se liší podle stupně příbuzenského vztahu k zemřelému. V případě úmrtí přímého rodinného příslušníka (manžel, manželka, dítě, rodič) má zaměstnanec nárok na dva dny pracovního volna plus jeden den na účast na pohřbu. U vzdálenějších příbuzných se jedná zpravidla o jeden den na účast na pohřbu.
Pokud zaměstnanec potřebuje delší volno z důvodu psychické zátěže nebo nutnosti vyřízení pozůstalostních záležitostí, je možné požádat o neschopenku u praktického lékaře. V takovém případě je třeba předložit potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti, které vystaví ošetřující lékař. Tento dokument musí obsahovat diagnózu, datum začátku pracovní neschopnosti a předpokládanou dobu trvání.
V případě, že se pohřeb koná v zahraničí, může zaměstnanec požádat o dodatečné volno na cestu. V takovém případě je vhodné předložit také doklady o cestě, například jízdenky nebo letenky, které potvrzují nutnost delší nepřítomnosti. Zaměstnavatel není povinen toto dodatečné volno poskytnout, ale většina zaměstnavatelů v takových případech vychází vstříc a umožní zaměstnanci účast na pohřbu i v zahraničí.
Výše náhrady mzdy během volna
V případě úmrtí v rodině má zaměstnanec nárok na pracovní volno s náhradou mzdy, přičemž výše náhrady mzdy se rovná průměrnému výdělku. Tato náhrada je poskytována za dny, které by jinak byly pracovními dny zaměstnance. Při úmrtí přímého rodinného příslušníka, tedy manžela, manželky, druha, družky nebo dítěte, má zaměstnanec nárok na pracovní volno s náhradou mzdy v délce dvou dnů a další den na účast na pohřbu.
V případě úmrtí rodiče nebo sourozence zaměstnance, rodiče nebo sourozence jeho manžela či manželky, nebo rodiče druha či družky, náleží zaměstnanci jeden den pracovního volna a další den k účasti na pohřbu. Náhrada mzdy je v těchto případech vypočítána z průměrného výdělku zaměstnance za předchozí kalendářní čtvrtletí. Do výpočtu se zahrnují veškeré složky mzdy nebo platu, včetně pravidelných i mimořádných odměn.
Zaměstnavatel je povinen toto volno poskytnout a nemůže jej zaměstnanci odepřít. Náhrada mzdy je vyplácena ve výplatním termínu za příslušné období, ve kterém bylo volno čerpáno. Pokud zaměstnanec potřebuje více času na vyřízení záležitostí spojených s úmrtím blízké osoby, může si vzít řádnou dovolenou nebo se dohodnout se zaměstnavatelem na neplaceném volnu.
Pro získání náhrady mzdy je nutné doložit úmrtí příslušným dokladem, zpravidla úmrtním listem nebo parte. Zaměstnanec by měl o potřebě čerpání volna informovat zaměstnavatele co nejdříve, ideálně ihned po vzniku události. Náhrada mzdy v těchto případech nepodléhá krácení jako v případě dočasné pracovní neschopnosti a je vyplácena v plné výši průměrného výdělku.
V situaci, kdy zaměstnanec zařizuje pohřeb, má nárok na další pracovní volno s náhradou mzdy v nezbytně nutném rozsahu, nejvýše však na jeden den. Toto volno slouží k vyřízení administrativních záležitostí spojených s organizací pohřbu. Náhrada mzdy je i v tomto případě ve výši průměrného výdělku.
Je důležité zmínit, že náhrada mzdy se poskytuje pouze za dny, které jsou pro zaměstnance pracovními. Pokud tedy například pohřeb připadá na víkend nebo státní svátek, náhrada mzdy se za tyto dny neposkytuje. Zaměstnavatel může nad rámec zákonných povinností poskytnout zaměstnanci i delší volno nebo vyšší náhradu mzdy, což bývá upraveno ve vnitřních předpisech nebo kolektivní smlouvě.
V případě úmrtí vzdálenějších příbuzných, jako jsou prarodiče nebo vnuci zaměstnance či jeho manžela/manželky, náleží zaměstnanci jeden den pracovního volna s náhradou mzdy k účasti na pohřbu. Pokud zaměstnanec v tomto případě zařizuje pohřeb, má nárok na další den volna s náhradou mzdy.
Oznámení zaměstnavateli o úmrtí v rodině
V případě úmrtí v rodině je důležité správně a včas informovat zaměstnavatele o této citlivé situaci. Zaměstnanec má nárok na pracovní volno s náhradou mzdy při úmrtí blízkého rodinného příslušníka. Toto volno se poskytuje v rozsahu dvou až čtyř dnů, v závislosti na vztahu k zemřelému. V případě úmrtí manžela, manželky, druha, družky nebo dítěte má zaměstnanec nárok na další den k účasti na pohřbu.
| Parametr |
Neschopenka při úmrtí v rodině |
| Délka volna |
2 dny |
| Nárok na náhradu mzdy |
100% průměrného výdělku |
| Nutnost potvrzení |
Úmrtní list nebo parte |
| Okruh rodinných příslušníků |
Manžel/ka, partner/ka, dítě, rodič, sourozenec, tchán/tchyně |
| Lhůta pro čerpání |
Bezprostředně po úmrtí |
| Právní úprava |
§ 199 zákoníku práce |
Oznámení o úmrtí v rodině by mělo být provedeno co nejdříve, ideálně telefonicky nebo osobně, a následně písemně. V písemném oznámení je třeba uvést základní informace jako jméno zemřelého, vztah k zaměstnanci, datum úmrtí a předpokládanou délku nepřítomnosti v práci. K oznámení je vhodné přiložit kopii úmrtního listu nebo parte, jakmile budou k dispozici.
Zaměstnavatel může po zaměstnanci požadovat doložení vztahu k zemřelému, například prostřednictvím rodného listu nebo oddacího listu. V případě potřeby delší nepřítomnosti v práci, například z důvodu psychické zátěže nebo nutnosti vyřízení pozůstalosti, je možné požádat o pracovní neschopnost. Tu vystavuje praktický lékař na základě posouzení zdravotního stavu zaměstnance.
Pro vyřízení pracovní neschopnosti z důvodu úmrtí v rodině je potřeba navštívit praktického lékaře, který posoudí psychický stav zaměstnance a případně vystaví elektronickou neschopenku. Lékař může uznat pracovní neschopnost zejména v případech, kdy úmrtí způsobilo akutní stresovou reakci nebo jiné psychické obtíže, které brání výkonu práce. Doba trvání pracovní neschopnosti závisí na individuálním posouzení lékaře a závažnosti psychického stavu pacienta.
Je důležité vědět, že během prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti vyplácí náhradu mzdy zaměstnavatel, poté přechází výplata nemocenských dávek na správu sociálního zabezpečení. První tři dny pracovní neschopnosti jsou takzvané karenční dny, během kterých zaměstnanci nenáleží náhrada mzdy.
Zaměstnavatel by měl k situaci přistupovat s pochopením a poskytnout zaměstnanci potřebnou podporu. Je vhodné dohodnout se na způsobu komunikace během nepřítomnosti a případném postupném návratu do práce. Některé firmy nabízejí svým zaměstnancům v případě úmrtí v rodině i další benefity, jako je například psychologická podpora nebo právní poradenství při vyřizování pozůstalosti.
Po návratu do práce je doporučeno odevzdat zaměstnavateli všechny potřebné dokumenty, včetně potvrzení o trvání pracovní neschopnosti, pokud byla vystavena. Zaměstnavatel by měl respektovat soukromí zaměstnance a zacházet s informacemi o úmrtí v rodině diskrétně a s respektem.
Pracovní neschopnost z důvodu psychické zátěže
V případě úmrtí blízké osoby se člověk často ocitá v těžké životní situaci, která může významně ovlivnit jeho psychický stav a pracovní výkonnost. Pracovní neschopnost z důvodu psychické zátěže při úmrtí v rodině je legitimním důvodem pro vystavení neschopenky. Ošetřující lékař může v takové situaci vystavit pracovní neschopnost, pokud vyhodnotí, že psychický stav pacienta není slučitelný s výkonem práce.
Doba trvání pracovní neschopnosti se odvíjí od individuálního posouzení lékaře a závažnosti psychického stavu pacienta. Běžně se může jednat o období v rozsahu několika dnů až několika týdnů. Je důležité si uvědomit, že každý člověk prožívá ztrátu blízkého člověka jinak a potřebuje různě dlouhou dobu na zpracování této traumatické události.
Pro vystavení neschopenky je nutné navštívit praktického lékaře, který zhodnotí aktuální psychický stav pacienta. Lékař může také doporučit návštěvu psychologa nebo psychiatra pro odbornou pomoc při zvládání těžké životní situace. V případě úmrtí v rodině není automaticky nárok na pracovní neschopnost, vždy záleží na posouzení zdravotního stavu konkrétního pacienta lékařem.
Zaměstnavatel musí pracovní neschopnost z důvodu psychické zátěže respektovat stejně jako jakoukoliv jinou pracovní neschopnost. Během prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti poskytuje zaměstnavatel náhradu mzdy, od 15. dne přechází výplata nemocenských dávek na správu sociálního zabezpečení.
Je důležité zmínit, že kromě pracovní neschopnosti má zaměstnanec v případě úmrtí v rodině nárok také na pracovní volno s náhradou mzdy podle zákoníku práce. Toto volno se poskytuje na dobu nezbytně nutnou, zpravidla dva dny při úmrtí manžela, partnera nebo dítěte a jeden den při úmrtí rodiče nebo sourozence. K tomu se připočítává další den, pokud zaměstnanec vypravuje pohřeb.
Psychická zátěž spojená s úmrtím blízké osoby může mít různé projevy, jako jsou poruchy spánku, úzkostné stavy, deprese, neschopnost soustředění nebo fyzické příznaky jako bolesti hlavy či žaludku. Tyto symptomy mohou významně ovlivnit pracovní výkonnost a bezpečnost při práci. Proto je důležité nepodceňovat psychický stav a v případě potřeby vyhledat odbornou pomoc.
V některých případech může být vhodné po návratu do zaměstnání dohodnout se zaměstnavatelem na přechodném snížení pracovní zátěže nebo úpravě pracovní doby. Tato dočasná opatření mohou pomoci při postupném návratu do běžného pracovního režimu. Zaměstnavatel by měl k takové situaci přistupovat s pochopením a poskytnout zaměstnanci potřebnou podporu při návratu do pracovního procesu.
Čerpání paragrafů versus nemocenská
V případě úmrtí v rodině se zaměstnanci často ocitají v situaci, kdy musí řešit dilema mezi čerpáním paragrafů a nemocenskou. Zákoník práce umožňuje v případě úmrtí blízkého rodinného příslušníka čerpat pracovní volno s náhradou mzdy, přičemž délka tohoto volna se liší podle vztahu k zemřelému. Při úmrtí přímého rodinného příslušníka, jako je manžel, manželka, druh, družka nebo dítě, má zaměstnanec nárok na dva dny pracovního volna a další den na účast na pohřbu.
Někteří zaměstnanci však v této emotivně náročné situaci zvažují možnost vzít si neschopenku, zejména pokud potřebují delší čas na vyrovnání se se ztrátou nebo zařízení nezbytných formalit. Je důležité si uvědomit, že nemocenská by v tomto případě měla být využita pouze tehdy, pokud zaměstnanec skutečně není schopen práce ze zdravotních důvodů, například kvůli psychickému stavu vyvolanému úmrtím blízké osoby.
Zatímco paragraf na úmrtí v rodině je jasně definovaný benefit, nemocenská představuje systémový nástroj pro případy zdravotní nezpůsobilosti k práci. Lékař může vystavit neschopenku v případě, že úmrtí blízké osoby způsobilo takové zhoršení psychického stavu, které znemožňuje výkon práce. V takovém případě se jedná o legitimní důvod pro pracovní neschopnost, která může trvat déle než standardní volno poskytované zaměstnavatelem.
Zaměstnanci by měli pečlivě zvážit své možnosti a především své skutečné potřeby. Kombinace paragrafů a případné dovolené může být vhodnější řešení než automatické sáhnutí po nemocenské. Důležité je také komunikovat se zaměstnavatelem, který může v takto složité životní situaci nabídnout další možnosti, jako je například práce z domova nebo neplacené volno.
V praxi se často stává, že pozůstalí potřebují více času na vyřízení pozůstalosti, účast na úředních jednáních nebo podporu ostatních rodinných příslušníků. Zákonná úprava pamatuje i na tyto situace a umožňuje čerpat další pracovní volno bez náhrady mzdy, pokud to provoz zaměstnavatele dovoluje. Toto řešení může být vhodnější alternativou k nemocenské, zejména pokud zaměstnanec není skutečně zdravotně indisponován.
Je třeba mít na paměti, že zneužívání nemocenské v případech, kdy zaměstnanec není skutečně nemocen, může mít právní důsledky. Naopak otevřená komunikace se zaměstnavatelem a využití zákonných možností většinou vede k nalezení oboustranně přijatelného řešení. Zaměstnavatelé jsou si obvykle vědomi náročnosti situace a často jsou ochotni vyjít vstříc nad rámec zákonných povinností, pokud je situace komunikována transparentně a s dostatečným předstihem.
Život je jako kniha, někdy se zavře dřív, než dočteme poslední kapitolu. Nechť je čas strávený s rodinou v těžkých chvílích tím nejcennějším darem.
Kristýna Horáčková
Souběh více důvodů pracovního volna
V praxi často nastávají situace, kdy se může setkat více důvodů pro pracovní volno současně. Typickým příkladem je souběh pracovní neschopnosti a úmrtí v rodině. V takovém případě je důležité správně postupovat a dodržet všechny zákonné povinnosti. Pokud je zaměstnanec v pracovní neschopnosti a během této doby dojde k úmrtí rodinného příslušníka, primárně se uplatňuje režim dočasné pracovní neschopnosti. Pracovní neschopnost má přednost před ostatními překážkami v práci, včetně volna z důvodu úmrtí v rodině.
Zaměstnanec musí v první řadě dodržovat režim dočasné pracovní neschopnosti stanovený lékařem a není možné jej přerušit kvůli účasti na pohřbu či vyřizování nezbytných záležitostí souvisejících s úmrtím. V případě potřeby účasti na pohřbu během pracovní neschopnosti je nutné tuto skutečnost konzultovat s ošetřujícím lékařem, který může udělit výjimku z režimu pracovní neschopnosti pro tento konkrétní účel.
Zaměstnavatel nemůže v době trvání pracovní neschopnosti poskytnout zaměstnanci pracovní volno s náhradou mzdy z důvodu úmrtí v rodině, protože v tomto období již pobírá nemocenské dávky. Je však důležité zaměstnavatele o úmrtí v rodině informovat, a to i během pracovní neschopnosti. Nárok na pracovní volno s náhradou mzdy při úmrtí rodinného příslušníka není v tomto případě ztracen, ale přesouvá se na dobu po skončení pracovní neschopnosti.
V případě úmrtí přímého rodinného příslušníka má zaměstnanec nárok na pracovní volno s náhradou mzdy v rozsahu dvou až tří dnů, podle konkrétní situace a vztahu k zemřelému. Pokud je zaměstnanec v době úmrtí v pracovní neschopnosti, může si toto volno vyčerpat bezprostředně po ukončení pracovní neschopnosti. Je však nutné o této skutečnosti informovat zaměstnavatele a doložit příslušné dokumenty, například úmrtní list nebo potvrzení o účasti na pohřbu.
Specifická situace nastává, pokud k úmrtí dojde těsně před koncem pracovní neschopnosti. V takovém případě je možné požádat ošetřujícího lékaře o ukončení pracovní neschopnosti tak, aby zaměstnanec mohl využít nárok na pracovní volno s náhradou mzdy z důvodu úmrtí. Toto řešení je však podmíněno souhlasem lékaře a dobrým zdravotním stavem zaměstnance.
Zaměstnavatel by měl k těmto situacím přistupovat s pochopením a poskytnout zaměstnanci potřebnou součinnost při řešení souběhu pracovní neschopnosti a úmrtí v rodině. Je vhodné tyto situace řešit individuálně s ohledem na konkrétní okolnosti a potřeby zaměstnance, vždy však v souladu s platnou legislativou a vnitřními předpisy zaměstnavatele.
Právní úprava v zákoníku práce
Zákoník práce upravuje situace spojené s úmrtím v rodině a následnou pracovní neschopností velmi specifickým způsobem. V případě úmrtí blízké osoby má zaměstnanec nárok na pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu, přičemž délka tohoto volna se liší podle stupně příbuzenského vztahu k zemřelému. Při úmrtí manžela, manželky, druha, družky nebo dítěte přísluší zaměstnanci pracovní volno na dva dny a další den k účasti na pohřbu. V případě úmrtí rodiče nebo sourozence náleží zaměstnanci jeden den volna a další den k účasti na pohřbu.
Pokud zaměstnanec v důsledku úmrtí v rodině utrpí psychický otřes nebo se dostane do stavu, kdy není schopen vykonávat práci, může jeho ošetřující lékař rozhodnout o vystavení pracovní neschopnosti. Tato situace se posuzuje jako běžná pracovní neschopnost ze zdravotních důvodů, přičemž doba trvání závisí na posouzení zdravotního stavu pacienta lékařem. V takovém případě má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy od zaměstnavatele během prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti, následně přechází na nemocenské dávky od České správy sociálního zabezpečení.
Zaměstnavatel nemůže odmítnout poskytnutí volna v případě úmrtí v rodině, jelikož se jedná o překážku v práci na straně zaměstnance z důležitých osobních důvodů. Toto právo je zakotveno v ustanovení § 199 zákoníku práce ve spojení s prováděcím právním předpisem. Zaměstnanec je však povinen o této skutečnosti zaměstnavatele včas informovat a následně doložit důvod své nepřítomnosti, například parte nebo potvrzením o úmrtí.
V případě, že zaměstnanec potřebuje delší čas na vyrovnání se se ztrátou blízké osoby, může požádat o neplacené volno. Poskytnutí neplaceného volna je však na rozhodnutí zaměstnavatele a není na něj právní nárok. Někteří zaměstnavatelé mají ve svých interních předpisech nebo kolektivních smlouvách upraveny nadstandardní podmínky pro tyto situace, například delší placené volno nebo další benefity.
Zákoník práce také pamatuje na situace, kdy zaměstnanec musí v souvislosti s úmrtím blízké osoby zařídit neodkladné záležitosti. Pro tyto případy může být poskytnuto pracovní volno k zařízení pohřbu, vyřízení dědického řízení nebo vypořádání pozůstalosti. Doba poskytnutého volna musí být přiměřená konkrétní situaci a potřebám zaměstnance. V případě, že zaměstnanec musí cestovat na pohřeb do vzdáleného místa, přísluší mu nezbytně nutná doba na cestu.
Možnosti prodloužení volna po dohodě
V případě úmrtí v rodině může být pro zaměstnance velmi obtížné vrátit se ihned zpět do pracovního procesu. Zákoník práce standardně poskytuje pouze omezený počet dní volna na vyřízení nezbytných záležitostí spojených s úmrtím blízké osoby. Zaměstnavatel však může po dohodě se zaměstnancem poskytnout další volno nad rámec zákonných povinností. Tato možnost je zvláště důležitá v situacích, kdy zaměstnanec potřebuje více času na vyrovnání se se ztrátou blízké osoby nebo musí řešit dodatečné administrativní záležitosti spojené s úmrtím.
Nejčastějším způsobem prodloužení volna je dohoda o čerpání řádné dovolené, která navazuje na zákonné volno při úmrtí. Zaměstnanec může také požádat o neplacené volno, pokud již vyčerpal svou řádnou dovolenou nebo si ji chce ponechat na později. V případě, že zaměstnanec není psychicky schopen návratu do práce, může využít možnosti pracovní neschopnosti. Ošetřující lékař může v takové situaci vystavit neschopenku, zejména pokud se u zaměstnance projevují příznaky akutní stresové reakce nebo jiné psychické obtíže související s úmrtím blízké osoby.
Při jednání se zaměstnavatelem o prodloužení volna je vhodné situaci řešit co nejdříve a otevřeně komunikovat o svých potřebách. Mnoho zaměstnavatelů má pochopení pro mimořádné životní situace a je ochotno vyjít vstříc individuálním požadavkům. V některých případech může být řešením i dočasná úprava pracovní doby nebo možnost práce z domova, pokud to povaha práce umožňuje.
Zaměstnanec by měl také zvážit využití služeb psychologa nebo krizového centra, které mohou pomoci při vyrovnávání se se ztrátou. Tyto služby mohou být součástí zaměstnaneckých benefitů, pokud firma poskytuje program podpory zaměstnanců. V případě dlouhodobějších psychických obtíží může být vhodné konzultovat situaci s praktickým lékařem, který může doporučit další postup včetně případného vystavení pracovní neschopnosti.
Je důležité si uvědomit, že každý člověk prožívá ztrátu jinak a potřebuje různě dlouhou dobu na zpracování této náročné životní situace. Proto by mělo být prodloužení volna řešeno individuálně s ohledem na konkrétní okolnosti a potřeby zaměstnance. Zaměstnavatelé, kteří poskytují flexibilní přístup k těmto situacím, obvykle těží z větší loajality zaměstnanců a lepší pracovní atmosféry v celém kolektivu. Důležité je také pamatovat na to, že předčasný návrat do práce může vést k dlouhodobějším problémům, včetně snížené pracovní výkonnosti nebo zdravotních komplikací způsobených nedostatečným zpracováním ztráty.
